THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
INHUMATE - Expulsed
Monument francúzskeho grind coru, preslávený koncertným šialenstvom, ktorému prepadá tak kapela, ako aj fanúšikovia, ktorých pravidelne býva na pódiu viac než hudobníkov, skupina, ktorá sa dôsledne drží D.I.Y. prístupu, kto to je? Správna odpoveď je INHUMATE.
IHUMATE vznikli v roku 1990 a v súčasnosti skupinu tvoria Fred Anton (basgitara, zakladateľ), Yannick Giess (bicie, od roku 1994), Christophe Knecht (vokály, od roku 1994) a Damien Cividini (gitara, sprievodné vokály, od r. 1995, resp. 2006). Ich najnovší, v poradí šiesty dlhohrajúci album „Expulsed“ vyšiel 1. júna a to okrem iného znamená, že plánovaná heptalógia, pojednávajúca o štádiách ľudskej existencie, sa pomaly ale isto blíži k vyvrcholeniu.
Nepredpokladám, že jej zavŕšenie bude signálom konca príbehu s názvom INHUMATE, skupina je totiž počuteľne plná energie a chuti spoľahlivo ovládať svoj kus grindcoreového teritória. Presvedčiť sa o tom možno za 29 minút a 30 sekúnd, argumentov vám ponúknu sedemnásť, najkratší má 0:58, najdlhší 3:04 a v priemere sa k jednotlivým témam vyjadria tak do dvoch minút.
INHUMATE v rámci grind coru patria k tým ľahšie rozoznateľným spolkom, po napočúvaní aspoň zopár položiek v diskografii ich štýl pochytíte a uznáte, že už dávno sú učiteľmi a nie žiakmi. Grind, v ktorom sa cítia ako ryby vo vode, je extrémny, divoký, živelný, rýchly, agresívny, s hutným surovým zvukom a bez lovenia v nejakých iných žánroch. Energická hudba s chytľavými, svojskými gitarovými riffmi a besniacimi vokálmi – hrubým revom, hlbokým growlom a niekoľkými polohami maniakálneho vreskotu. V podstate nič iné na album ani nedali, bez intier sa zaobídu a pokiaľ ide o experimenty či úlety mimo žáner, tie si dopriali hlavne v najdlhšej „Cendres“, ktorá o neľudských tempách nie je. Skôr o démonických, temných, nervy drásajúcich linkách gitár a psychotických vokáloch, grind sa tu zrazil so sludgeom a výsledok funguje.
Fanúšikovia Alsasanov vedia, že môžu ísť na istotu, tí, ktorí majú radi grind core, vyhnaný do solídneho hudobného extrémizmu, ale INHUMATE sú pre nich stále neznámou veličinou, by už tiež mali prestať váhať s poodhalením tohto tajomstva. Skupina, ktorá patrí medzi pojmy a zároveň je 23 rokov dôsledne a plánovane v undergrounde, má stále čo ponúknuť. Alebo takto – ak ste niekde počuli o grindovej bande, ktorej spevák (v civile učiteľ) si na každom koncerte rozbije mikrofónom hlavu, toto je ona.
Diskuse: zatím žádná - buďte první
Skupina, ktorá patrí medzi pojmy a zároveň je 23 rokov dôsledne a plánovane v undergrounde, má stále čo ponúknuť.
8,5 / 10
Diskografie
Expulsed (2013)
The 5th Season (2009)
Depression / Inhumate (split) (2008)
S Is For Sludgesicle (split) (2008)
At War with Inhumate (DVD) (2007)
Life (2004)
Live / Fetus Included (split) (2003)
The Restricted Cerebral Capacity / Missed Ex-pulsion (split) (2001)
Growth (2000)
Sanguinary / Inhumate (split) (1999)
Inhumate / Trauma-Team! (1998)
Inhumate & Gorefield (1998)
Slaughter of Innocence (1998)
Ex-Pulsion (1997)
Internal Life (1996)
Promo-Tape 1996 (demo) (1996)
Grind Your Soul (demo) (1995)
Funeral March / Inhumate (split) (1995)
Abstract Suffering (demo) (1993)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013
Vydavatel: Grind Your Soul Prod
Stopáž: 29:32
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 6
VLOŽIT HODNOCENÍ
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
ALARM! - Alarm!
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.